Den matek si zaslouží pozornost. Ne, jinak. Maminky si zaslouží pozornost! Nejlépe každodenní pozornost, jako je kafe a koláček přinesené na podnose až pod nos, kytka z lučních kopretin, namasírovaný krk, pusa jen tak. Nová Trojka je místo pro celou rodinu, ale občas, někdy, třeba vždycky druhou květnovou neděli, myslíme hlavně na mámy, které k nám chodí.

Seznamte se s jednou z nich: JUDr. Radka MacGregor-Pelikánová, Ph.D., LL. M., MBA. P, specialistka na právo duševního vlastnictví, obchodní právo, smlouvy, právo hospodářské soutěže, právo EU…

… maminka šesti dětí.

N3: Většina lidí, které znám, a mají 3 a více dětí, to vědomě plánovala. Jak je to u vás, taky byla velká rodina váš cíl?

Vyrůstala jsem jako jedináček, a to se mi neosvědčilo. Navíc tím došlo k vymření jedné větve rodu Pelikánů po meči, což nesl těžce můj tatínek Václav a i mně to bylo líto. Takže mé velké přání bylo mít více než jedno dítě (troufala jsem si doufat ve 2-3) a přinejmenším jeden syn. První se mi narodila dcera a já byla šťastná z miminka a současně trochu zklamaná, že mé usilovné modlitby o syna nebyly vyslyšeny … no ony byly vyslyšeny, neb následně se laťka z přání ohledně 2-3 dětí posunula na 4 a po narození 4. dítěte na 5 a ve finále došlo i na 6. dítě, přičemž po dceři již byli jen chlapci a tak jsem pokračování  rodu MacGregorů „zajistila“ 5 pánskými kousky. A každý z nich je pořádný kousek, tedy moji synové jsou opravdu kluci v tom tradičním pojetí (energie, nadšení a sem tam nějaká rvačka a úraz). Škoda, že se toho nedožil můj tatínek … byl by nejlepším dědečkem.

N3: Jste velmi vzdělaná a profesně úspěšná. Jak to jde dohromady s tolika dětmi? Jak se to slavné „slaďování“ dělá prakticky, doopravdy?

Zda jsem vzdělaná či úspěšná, to nevím a vlastně to se ukáže až při konečném bilancování … v každém případě v tuto chvíli čelím jako každý jiný akutním záležitostem a snažím se odrazit největší průšvihy a ideálně trošku jim předcházet. Takže je to někdy, jako v té klasické digitální hře Jen počkej zajíci z totáče, kdy 4 slepice snášejí vejce a vlk mezi nimi lítá jako hadr na holi,aby to padající vajíčko chytil. Zkrátka a dobře, velké dlouhodobé plánování není možné, stále se vše vyvíjí a je jinak a tak mé tzv. plány A, B či C padají. Celkově bych svou strategii označila jako „brát to po povrchu, nezabředávat, nepodléhat panice, jet dál a bojovat s tím, že prostě to dělám, jak nejlépe umím, fakt se snažím a snad to vše nějak dobře dopadne.“ Výhodou mého věku, za pár měsíců mi bude 50, je to, že již vidím sama na sobě, že poctivá práce a nadšení se v dlouhodobém horizontu vyplácí a že opravdu úsilí o něco nepřijde na zmar, tedy to plánované většinou nevyjde, ale vyjde něco jiného, co je vlastně ještě lepší 😊

N3: Že vy pracujete i s mini-miminkem na krku? Čím se teď profesně zabýváte?

Přednáším dále na soukromé vysoké škole a online formát mi umožňuje nastavit kameru tak, aby mi byla vidět jen hlava a tak pokud se náš měsíční během mé přednášky začne ozývat, tak ho prostě začnu kojit, nikdo to nevidí a já si v klidu jedu dál své řeči o duševním vlastnictví a se zájmem reaguji na poznámky a dotazy studentů. Dále píši odborné články, každý měsíc cca. 2, a měla bych rozjet práce na své nové monografii o konceptu odpovědnosti a jeho kořenech a vývoji (na to se opravdu těším). S ohledem na tok rodinných financí též občas dělám nějaký ten malý privátní „vedlejšák“ – registraci ochranné známky v USA či nějakou tu komplikovanou smlouvičku. Vlastně jsem zapomněla, vedu bakalářské a magisterské práce řady studentů a také jim poskytuji konzultace.

N3: Co vám přináší největší radost?

Když se daří dobré věci – ať již v mé rodině či v celé společnosti. V rámci rodiny mi ohromnou radost v posledních měsících udělalo narození našeho nejmladšího syna, pokroky našeho nejstaršího syna (hraničního autisty) či postoj naší dcery (když je nejhůř, tak zvládne vše a opravdu mi pomohla již několikrát zvládnout situaci, která se mi jevila nad mé síly) … ale i třeba vtipné poznámky a průpovídky mého manžela, které dokáží věci tragicky vypadající otočit do komična. Velkou radost mi ale přineslo i několik jednání s různými úřady a institucemi i se zcela cizími lidmi v poslední době – třeba, když jsem viděla, že nám do jisté míry fandí a že jsou rádi, že nás potkali. Všeobecně bych řekla, že dříve nás často odsuzovali (to jsme měli 3 či 4 děti), ale teď při 6 se k nám lidé staví velmi přátelsky. A nebyla bych to já, kdybych nepoznamenala, že mě těší můj posun v akademické sféře (možná konečně dotáhnu do vítězného konce tu habilitaci) i posun naší společnosti, tedy že jisté politické strany jdou dolů a zejména jedna zajede snad pod 5% a tak se to s ní konečně po těch 30 letech vyřeší.

N3: Co vám pomáhá, když je nejhůře?

Nebudu zastírat, jsem věřící a navíc máme úžasného pana faráře Williama Faix (Augustinián – fara sv. Tomáše). Babička mi říkávala, Radunko, neboj se, Pán Bůh tě má rád … A jak jsem řekla, ono to vlastně vždy nějak dobře dopadlo … tedy musím se snažit, ale současně již ze své životní zkušenosti vím, že když udělám maximum, tak mi prostě „bude pomoženo“. Navíc mám nějak dojem, že s každým dalším těhotenstvím a dítětem jdou věci snadněji a správněji. V neposlední řadě, můj manžel dokáže někdy ohromně zabrat …

N3: Co říkají starší děti na další přírůstky do rodiny? A manžel ☺?

Manžel a dcera zaujali rezervovaný postoj, kluci  (4 synové) byli hned rádi. Vše se dynamicky vyvíjí a já jsem přesvědčená, že náš nejmladší brzy strhne veškeré davy na svou stranu 😊

N3: Kdy chodíte spát a kdy vstáváte?

Hecla jsem se, protože toto je opravdu mé poslední dítě, a tak poctivě kojím každé 3 hodiny, tedy i ve 3 hodiny ráno, což jsem nikdy dříve nedělala. Tudíž spím i vstávám jaksi průběžně.

N3: Jak relaxujete (jinak než prací ☺)?

Manžel nažene děti do postele a pak mi pustí nějaký hezký či zajímavý film, já vezmu kojence, začnu kojit a až do konce filmu kojenec buď táhne, nebo jen žužlá či prostě jen klimbá na prsu. Laktační liga i poradkyně z porodnice by mě asi za to roztrhly jak hada, protože kojení v délce 90 minut (či jak je dlouhý ten film) je prý úplně špatně. Asi mají pravdu, ale na druhou stranu, lepší relax pro mne neexistuje.

N3: Jaké filmy máte ráda?

Ty historické držící se faktů a klasické filmy. Můj nejoblíbenější film jsou Formanovy Nebezpečné známosti. K velmi oblíbeným patří též Doktor Živago, Sever proti Jihu (Gone with the Wind), Ben-Hur, Robe, Out of Africa, ale i české filmy – nedávno jsem opět viděla Škola základ života. Též detektivky jsou prima, např. Miss Marple.

N3: Kolik praček týdně to u vás doma hodí?     

Denně cca. 2, když je fotbalový trénink či když se perou potahy, tak více. Celkem za týden asi 18-20.

N3: Co nejraději vaříte? A kdo u vás vaří?

Vaření není mou silnou stránkou. Peču díky panu Barákovi z ulice několikrát týdně vynikající jablečný či tvarohový či makový štrúdl 😊. Zpět k vaření, mé heslo je, že hlavní jsou kvalitní suroviny a já dokáži vydělat na dostatek kvalitních surovin pro nakrmení naší rodiny, což je hlavní … No a pak se z toho pokouším něco uklohnit, no a to už je vedlejší, a tak zas tak moc nevadí, když to vaření není perfektní. Zkrátka a dobře, svíčkovou neumím, ale dokáži na svíčkovou vydělat, a tak holt základem je prostě něco slušného hodit na pánvičku či prostě nějak za max. 20 minut připravit něco pro nasycení davů. Takže manžel a kluci dostanou kvalitní steak, já s dcerou lososa na grilu a salát a ti nejmenší event. instantní kaši, a  všichni se dorazíme jogurty, ovocem a zmrzlinou. No a jednou za čas se jde do restaurace a objedná se něco hodně komplikovaného na vaření a tím se nacpeme a pak se tyto rettigovské výstupy doma neočekávají.

N3: Máte nějakou pomoc? Nedovedu si představit, že bych na vašem místě ještě ke všemu chlapům dělala hromadu steaků a přesouvala hromady prádla z pračky do sušičky a ze sušičky do skříně… což je, jak všechny víme, jen malý výsek domácích úkonů.

V posledních letech pomoc nemám – tu jsem měla, když bylo dětí méně 😊. O to více se spoléhám na kvalitní spotřebiče – Miele pračka a sušička jedou o 106. Oblečení do nich z prádelního koše se špinavými věcmi házím já a jsem to i já, kdo vše z nich vyhazuje na postel – vznikne mega hromada a pod dozorem manžela si každý z té hromady vezme své a odnese si do své skříně. Tudíž nějaké hezké skládání se u kluků nekoná a též občas někdo sbalí oblečení někomu jinému a pak to z něj padá či ho to škrtí, občas i nějaké ty kalhoty rupnou na zadku …. Samozřejmě nežehlím, nezavařuji, nepletu, nešiju, nezašívám atd. Časově náročné aktivity je třeba totálně „osekat“, ta hodina žehlení by mohla mít nedozírné důsledky v podobě neudělaného stěžejního úkolu do školy  či zanedbání dozoru nad do konfliktu se dostávajícími kluky, což může končit i dětskou chirurgickou pohotovostí.  Volba je jasná – je třeba zabránit ztrátám na životech, doživotnímu ublížení na zdraví a dramatickému zhoršení prospěchu ve škole a současně udržet tzv. zdravé finance. Takový kurz je třeba tvrdě držet a nějaké serepetičky v domácnosti již v zárodku odmítnout.

N3: Jakou pohádku už nechcete dětem opakovat?

Bohužel nestíhám číst pohádky dětem, to je stinná stránka velké rodiny – na určité věci není čas. Tedy já bych i četla, ale většinou večer musím řešit komplikované domácí úkoly či jiné věci pro starší děti. Alespoň se snažím číst večer s dětmi biblické příběhy a je zajímavé poslouchat jejich komentáře o tupcích stavějících panelák v Babylonu či o logistice nakládání a transportu zvířat na arše, o stavebně-akustické problematice v Jerichu, o řešení sourozeneckých rozepří v menších i větších rodinách či o šmelině na chrámovém dvoře a následné akčnosti Ježíše.

N3: Šla byste do rozhovoru s Oprah? O čem by tak byl ☺?

Po 20ti letech v advokacii se rozhovoru a rychlých otázek o čemkoliv nebojím. Tudíž rozhovor s Oprah bych nevyhledávala, ale pokud by  to bylo třeba, tak bych se jí postavila čelem. Doufám, že bych to ustála a nekňourala o tom, jak to mám hrozně  těžké a že mi druzí nepomáhají. Pokud bych kňourat začala, tak bych selhala a styděla bych se zejména před svými dětmi. Razím, že mají mámu, která se jim občas méně věnuje, ale na druhou stranu, je to máma, která je má moc ráda a snaží se, aby to u nás doma i jinde dobře fungovalo, a to jí dělá radost a nekňučí a nehází práci na druhé.

N3: Čím jste chtěla být jako malá?

Baletkou a pak operní pěvkyní. Na balet mě nevzali, protože jsem se jim zdála velká a tlustá na svůj věk*. Na zpěv mě nevzali, protože jsem neměla dost talentu.

*Říká paní Radka, která má odhadem 48 kilo i s postelí…

N3: Máte nějaký nesplněný sen?

Mé původní sny se snad všechny splnily. Tudíž laťku posouvám a mám  sny nové. Ráda bych získala tu docenturu, a pak i profesuru a sdílela i nadále myšlenky a podněty s fajn studenty, vydělala na dům pro naši rodinu a hlavně viděla manžela a děti zdravé, šťastné, a coby fajn členy společnosti pomáhající druhým. Velkým snem je i to, aby můj nejstarší syn (hraniční autista) dokázal žít samostatně a aby naše společnost nezavrhovala křesťanské hodnoty … vlastně ony ty mé všechny sny spolu dost souvisí.

Já myslím, že vaše sny a sny nás žen blízkých Nové Trojce jsou si velmi podobné. Ne že bychom si dělaly naděje na docenturu, ale zdravé, šťastné děti, které žijí dobrý život a laskavá a tolerantní společnost, v níž lidem záleží nejen na sobě, ale i na druhých, to je i naše veliké přání.

Moc děkuju za rozhovor a těším se na vás a vaši rodinu u nás v Nové Trojce!